Můj Duchařský Příběh 👻👻👻

14. října 2017 v 0:00 | Klára
Dnes to bude o paranormálních jevech ve smyslu duchové, duše zemřelých, ale i o zlu a démonech. Krom toho, že je to téma týdne, to i zapadá do přicházejícího Halloweenu :)
🎃🎃🎃

Nikdy jsem na tohle nebyla extra citlivá, ale tak něco se taky stalo. Tento příběh je snad jediným opravdu duchařským zážitkem. A dodnes mě mrazí, když na něj pomyslím.
👻👻👻

Když mi bylo asi jedenáct -pamatuji si to jako by to bylo včera- spala jsem u babičky.
Dům babičky a jejího manžela se skládá z dvou "bytů" oddělených chodbou. Jeden obývají oni a druý menší já a moje sestřenka s bratrancem. Tuto noc jsem tam měla spát ale porpvé takhle sama. Byl to pokoj po rodičích babiččina manžela a byl poměrně starý. Babička se mě ptala, jestli se tam nebudu bát a jestli nechci spát u nich v obývacím pokoji. S podivem jsem odmítla.
Večer jsme koukali na televizi a pak jsem šla spát... sama. Asi v půl třetí (cca) jsem se vzbudila. A chvilku poté jsem slyšela prudký náraz. Vyšel za závěsem vedle mé postele. Stiskla jsem svého medvídka a přemýšlela co by to mohlo být. To prostě něco spadlo, uklidňovala jsem se. Zkusím zase usnout.
Najednou jsem však uslyšela klapání psích drápků po dlažbě. Heh to bude Betynka, babičky pes. Uklidnila jsem se, jakmile jsem uslyšela šourající pantofle. Babička si šla zakoučit na chodbu. Záhada vyřešena. "Babi?" odvážila jsem se. Třeba za mnou přijde jako -proč nespíš- a uklidní mě, myslela jsem si.
V ten moment se však šourání na okamžik zastavilo a posléze bylo čím dál bližší. Babička neodpověděla. Podlaha v mém koberci zavrzala. V tu chvíli jsem měla srdce v kalhotách. Byla tma a já jsem se neodvážila ani pohnout. Zavřela jsem oči a zkoušela usnout. Nepomáhalo. Podlaha už nevrzala, ale já jsem tušila, že "něco" je v mém pokoji. Umírala jsem strachy. A pak jsem to udělala. Zvedla jsem se ze své postele.
Úplně vyklepaná s medvídkem a mobilem v ruce jsem přeběhla pokoj, druhý pokoj, chodbu a do obýváku u babičky do křesla. Bušila mi srdce tak jako nikdy. Klepala jsem se ještě hodinu poté. Našel mě babičky manžel, který šel do práce, jak sedíím v křesle a koukám do zdi.
A babičky komentář ? Já jsem to věděla... A to bylo naposled, co se k tomu babička nějak vyjádřila. Od té doby už o tom nemluvila a vymlouvala to...
👻👻👻

Tak snad se vám příběh líbil :) Byla to čistá pravda a bohužel (spíš bohudík) jediný duchařský příběh :D
No a jestli na to něvěříte, tak nevěřte :D Aspoň se nebudete bát ;) :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama